Čtvrtfinálovým soupeřem je skotský tým Henderson. My máme výhodu, a ač jsme unaveni, tak se na zápas těšíme. Skotky jsou přesnější a daří se jim praktikovat jednodušší hru s minimem rizikových faktorů. My postupně chybujeme a dostáváme se pod tlak, který je víc a víc patrný i na vyvíjejícím se skóre. Když se nám nepodaří ani ve čtvrtém endu uhrát s výhodou nějaké body uznáváme výhru soupeře a zklamaně jdeme z ledu. Některé zápasy prostě nesednou a tohle byl jeden z nich.

Letošní listopadový chalenger je pro nás hodně mezinárodní. Ve skupině máme pět různých reprezentací a dnešní dvojici zápasů začínáme proti soupeři, se kterým jsme se setkali na posledním mistrovství Evropy – Holandskem. Na lavičce zkušená italská koučka Violetta Caldart. Obvyklý dotaz na to, jak se daří Anně a moje obvyklá odpověď, že dobře, že je doma se synem. Nizozemky používají jednosměrný komunikační systém, a tak realizační tým přesně ví, ajk probíhá domlouvání hráček při hře, což pomáhá následně při případném time-outu. Osobně považuji využití této technologie za problematické, ale situace v curlingu se celkově mění a promítá se to i do pravidel, takže možná se to v budoucnu stane standardem. Vedeme, ale v šestém endu si vývoj trochu komplikujeme a teprve s kouskem štěstí v sedmém endu a s precizní hrou v osmém endu vedeme duel k naší výhře. Venku se smráká, my máme před sebou tři hodiny volna a pak ještě noční zápas proti Rakušankám. Ve 21,30 nastupujeme k tréninku a potvrzujeme naši výbornou formu na „last stone draw“. Znovu máme výhodu, ale „zúročujeme“ ji až ve čtvrtém endu, kdy dorovnáváme na jedna jedna. Měníme taktiku a následně se nám daří získávat body díky tlaku a lepší kreativitě v kruzích. Pikantní moment nastává v závěru zápasu, kdy si bereme time-out, ale když sejdu dolu, zjišťuji, že noční vrátný zamknul zvenku spojovací dveře a já nemám jak se dostat k ledu. Vše se po chvíli vyřeší a setkání s týmem nakonec proběhne, byť běhám po schodech nahoru dolů, sem a tam. Sotva dosednu, bere si soupeř time-out. Já už jen rezignovaně mávnu rukou. Nikam nejdu a jen mávnu zpoza skla na děvčata, že je vše v pořádku, a že to mají pod kontrolou. Výhra je zpečetěna krátce po půlnoci a my jsme zpět na pokojích kolem půl jedné. Sedm hodin do dalšího utkání.

Nemáme moc rádi zápasy, které začínají v osm hodin ráno. Především proto, že to znamená dát si budík zhruba na šestou a po ranní hygieně být v půl sedmé na snídani tak, abychom mohli být v hale nejdéle v půl osmé a stihli se rozcvičit a připravit na utkání. Prvním soupeřem byly pro nás domácí Estonky. Dobré je, že tallinnský challenger se hraje na thinking time, jednotlivá kola tak nejsou zpožděná, a pokud se tak přece jenom stane, je to jen o málo a dá se to snadno dohnat. Brzký dopolední zápas proti nám postavil Estonky (Turman), pro které je Tondiraba Jäähall domácím hřištěm. Výhodu posledního kamene do prvního endu jsme těsně nezískali, ale zhruba v polovině zápasu se nám podařilo uhrát jedna bez výhody a následně jsme ještě přidali trojku a směřovali jsme ke klidné výhře. Po zhodnocení průběhu utkání jsme pro doplnění energie vybrali thajskou restauraci a po znamenitém obědě jsme si krátce odpočinuli. Odpoledne na nás čekali Litevky (Paulauskaite), které v posledních letech překvapily curlingový svět několika nečekanými dobrými výsledky na významných šampionátech. Trochu omladily, ale stále patří k širší evropské špičce. Byli jsme úspěšnější při předzápasovém tréninku a po vyrovnané první polovině, jsme trochu přidali na tlaku a výsledkem bylo vedení, které jsme potvrdili čtyřkou v sedmém endu. Ta znamenala předčasný konec zápasu. S ohledem na to, že zítra hrajeme až krátce po poledni, máme před sebou několik hodin úplného volna. A to zasvětíme totálnímu odpočinku. 

Poslední zahraniční turnaj před Mistrovstvím Evropy 2025 (Lohja, Finsko) je pro české ženy v Estonsku, konkrétně v Tallinnu. Kromě reprezentačního týmu jsou tady ještě další dva české celky, juniorská reprezentace (Farková) a ještě jeden extraligový tým (Polívková). Dopolední trénink proběhl na ledu, který se do odpoledne výrazně proměnil a z velkého, těžko předvídatelného swingu se staly standardní čtyři stopy a rychlost, která Chybí Anna Kubešková, která v Praze plní mateřské povinnosti. V úplném začátku dnešního jediného duelu proti reprezentaci Dánska (Dupont) se ještě soupeřky ptaly, kde že je Anna a stejný dotaz jsem zodpovídal na tribuně trenérovi Dánek Ulriku Schmidtovi. Získaná výhoda do prvního endu nám příliš štěstí nepřinesla a série tří inkasovaných dvojek nás poslal dost do kolen. Určité zlepšení výkonu už přišlo ve chvíli, kdy o osudu utkání již bylo prakticky rozhodnuto. Dánky nám vyučily zejména v efektivitě jednoduchých postupů, ve kterých jsou tradičně velice dobré. Zítra brzy ráno nás čekají domácí Estonky, se kterými se, stejně jako s Dánkami, potkáváme každý rok několikrát, a to nejen na mistroství Evropy, ale i na dalších turnajích po celé Evropě.